Co je to postinterrupční syndrom?

O co se jedná

Postinterrupční syndrom nastává u některých žen, které podstoupily umělé přerušení těhotenství, a je charakteristický souborem psychických a někdy i fyzických problémů. Odborníci se sice stále nemohou shodnout, zda je tento syndrom skutečně oficiálně uznávanou diagnózou, ale praxe praví, že určité procento žen po interrupci popisuje stejné či podobné příznaky a problémy.

Jak se projevuje

Syndrom bývá považován za určitou formu posttraumatické stresové poruchy a zahrnuje deprese, úzkosti, pocit smutku, sebedestruktivní chování, nebo naopak emoční otupělost, tendence k nadměrnému užívaní alkoholu, a dokonce i poruchy příjmu potravy. Typicky se objevuje vina vůči nenarozenému dítěti a výjimkou nejsou ani extrémní pohledy na sexualitu, tedy promiskuitní chování či sexuální dysfunkce. Nezřídka dochází i k radikalizaci vztahu k dětem, které se projevují posedlostí dětmi, nebo opačným postojem, tj. averzí k dětem.

Žena, která interrupci prodělala, často zaznamenává některé ze zmíněných projevů, ale mnohdy si je vůbec s potratem nemusí spojovat, což se stává hlavně v těch případech, kdy se potíže objeví až po delší době, například po několika letech.

Rizikové faktory

Mezi faktory přispívající k rozvinutí syndromu patří například rozhodnutí učiněné pod nátlakem, tedy souhlas s interrupcí z důvodu nedostatečné podpory okolí nebo partnera. Takové ženy se s nastalou situací vyrovnávají mnohem hůře než ty, které k rozhodnutí dospěly s minimálními pochybnostmi.

Někdy však může žena dospět k výčitkám svědomí i v případě, že se svobodně rozhodla, ale její okolí po umělém přerušení těhotenství vyjádřilo opovržení. Dotyčná cítí stigmatizaci. Dalšími častými spouštěči syndromu bývá interrupce v pozdější fázi těhotenství, kdy se žena začala podvědomě na mateřství připravovat, nebo nízký věk, ve kterém k otěhotnění došlo.

Co pomůže

Pacientkám s postinterrupčním syndromem prospěje „vypovídat se“. Nejlepší terapii zaručí řízený rozhovor s psychologem, který ženě pomůže dospět k přijetí jejího rozhodnutí, sejmutí viny a smíření se situací.